|
|
|
|
|
| Knihovní řád a ceník | Fotogalerie |
|
Historie a současnost
Jak ve Zličíně, tak i v Sobíně, zastupitelstvo již v době minulé mělo vůli zřídit pro své občany veřejnou knihovnu a ve svém skromném obecním rozpočtu pamatovalo na pravidelný nákup nových svazků do knihovního fondu. Taková knihovna ve svém počátku byla většinou pouhá jedna skříň v obecní úřadovně nebo i mimo ni v některém soukromém domě v obci. A i když se vývoj a správní uspořádání obou původních obcí podstatně lišil, knihovnu si zřídili občané ve Zličíně i v Sobíně prakticky ve stejnou dobu, a to ve druhé polovině dvacátých let 20. století.
Knihovna ve Zličíně tu byla základním nositelem kultury a uspokojovala tak kulturní zájmy občanů. Vznikla v roce 1927, kdy byl ve funkci starosty František Jelínek, v rozpočtu v tomto roce vyčlenilo zastupitelstvo částku k těmto účelům 470,- Kč. Není známo však, kdo byl v těchto prvních letech ve Zličíně knihovníkem, s největší pravděpodobností tuto činnost vykonával při své práci František Skokan, tehdejší obecní tajemník.
Hned počátkem roku 1938 byla ve Zličíně ustanovena osvětová komise a do ní zvoleni členové František Hosnédl a Antoním Fatka. I v těžkých dobách války byly však do knihovny pořizovány nové české knihy. V květnu 1940 zřídilo obecní zastupitelstvo ve Zličíně funkci knihovníka a ustanovilo jím pana Václava Horáka; v červnu pak rada obce schválila nákup nových knih. Od září 1940 byla knihovna umístěna na obecním úřadě, to bylo v domě č.p. 39 dnes v Hrozenkovské ulici. V době okupace byly některé svazky knih zabaveny, ze sdělení četnické stanice v Řepích se dovídáme, že knihy zabavené za války byly uloženy u Okresního výboru na Smíchově. Po skončení války začala knihovna půjčovat knihy hned od září 1945. V prosinci téhož roku byla knihovna již v plném chodu a navštěvovalo ji přes 100 čtenářů, i když musela překonávat velké problémy, protože v zimě nebylo v knihovně čím topit.
Nyní je na místě připomenout knihovnu, která vyvíjela svou činnost v Sobíně. Rada obce Sobín zamýšlela už v roce 1927, že si zřídí v Sobíně obecní knihovnu. Od roku 1928 zastupitelstvo obce pravidelně v rámci rozpočtu obce vyčleňovalo výdaje na knihovnu, např. v roce 1928 – 250 Kč, v roce 1929 – 500 Kč, v roce 1930 – 100 Kč, a to i v době války v roce 1939 – 100 Kč, 1940 – 300 Kč, 1941 – 400 Kč, 1942 – 400 Kč. Příspěvky od čtenářů obec vybírala až od roku 1943, v tomto roce Sobínští vybrali od čtenářů celkem 20 Kč.
Ke zvolení knihovní rady přistoupili v Sobíně v lednu 1929; v knihovní radě tehdy pracovali pánové Ladislav Náprstek a Václav Jirava, členy místní komise byli zvoleni Dr. Ing. Vlček a Karel Vlček. Obecní zastupitelstvo ustanovilo prvním knihovníkem v Sobíně pana Václava Jiravu mladšího. Na jeho práci navázal v březnu 1936 nově jmenovaný knihovník Václav Turecký. Ten byl knihovníkem dva roky; v roce 1938 ustanovilo sobínské zastupitelstvo novým knihovníkem Antonína Vlčka a do knihovní rady zvolilo pány Václava Jiravu a Václava Kapalína. V květnu 1940 byl knihovníkem jmenován Josef Novotný a Václav Turecký byl znovu potvrzen do funkce knihovníka od ledna 1943.
Po ukončení 2. světové války zvažovali Sobínští, že knihovnu rozšíří; v roce 1947 byla proto knihovna přemístěna do obecního domku č.pop. 36, kde byla také úřední místnost místního národního výboru. V roce 1952 však knihovník Josef Wimer podal místnímu národnímu výboru v Sobíně zprávu o stavu knihovny, v níž uvedl, …“že je v obci velmi malý zájem o čtení knih…“. V říjnu proto bylo rozhodnuto, že se knihovna přesune do družstevní prádelny na břehu sobínského rybníka. Knihovník pan Wimer vyvíjel snahy o udržení knihovny v obci, za obec Sobín se tento muž zúčastnil slavnostního otevření nového kulturního domu v Řepích dne 5. 9. 1952. Ještě v následujícím roce Josef Wimer přihlásil sobínskou knihovnu do soutěže v rámci výstavy politické literatury, v níž knihovna uspěla a umístila se na druhém místě. Poslední zpráva o knihovně v Sobíně se objevuje v roce 1954, kdy knihovník znovu požadoval prostředky na doplnění knihovního fondu. Poté zájem veřejnosti o knihovnu zanikl. Krátký čas se o chod knihovny zasloužili také manželé Bajerovi. V těchto letech probíhal slučovací proces Sobína se Zličínem, který byl ukončen koncem roku 1960. Jakého osudu se dočkaly svazky knih pořizované po léta ze skromného sobínského obecního rozpočtu, není známo. Jisté je, že v dnešním knihovním fondu Zličínské knihovny není z původní sobínské knihovny žádný svazek.
V knihovně ve Zličíně byl knihovníkem po roce 1945 stále Václav Horák. Ten pomohl vyřešit problém se zajištění vhodného prostoru pro knihovnu tím, že poskytl obci místnosti ve svém rodinném domě na Radosti č.p. 162 a tam knihovna fungovala až do doku 1966, a to i po změně majitele domu. Místní lidová knihovny byla v té době nově vybavena. Po Václavu Horákovi převzal knihovnu ve Zličíně František Beroušek a od roku 1957 zabezpečovali provoz knihovny společně pánové František Lukáš a Václav Hrubý st., kterým pomáhal i Václav Hrubý ml. Nejen v době okupace byly knihy zabavovány; také v roce 1969 přišla knihovna o některé své knížky, ty byly odvezeny do knihovny na Zbraslav.
Od roku 1971 po celých dvacet let byl zličínským knihovníkem František Lukáš. Tomu osud připravil téměř věčné stěhování knihovny z místa na místo – v roce 1966 se totiž knihovna stěhovala do místnosti v prvním patře budovy základní školy, v sedmdesátých letech pak do teskoobjektu vedle hasičské zbrojnice. Nové prostory ji byly vymezeny v roce 1990, kdy byla knihovna přemístěna zpět do školní budovy, ale pro změnu do jejího přízemí, kde je dnes prodejna potravin. Zde byla knihovna pouze dva měsíce, protože pro tuto místnost nalezla radnice jiné využití, a tak byla knihovna znovu stěhována do místnosti, kde byla dříve třída v 1. patře budovy v Křivatcové ulici. Knihovna měla v té době přes 2500 svazků. Místní lidová knihovna byla v minulosti několikrát oceněna za svoji činnost, v roce 1959 jí bylo uděleno čestné uznání Okresním národním výborem na Smíchově a o dva roky později pak čestné uznání Krajským národním výborem v Praze. Práce knihovníka byla po dlouhá léta vykonávána knihovníky jako činnost dobrovolná a bezplatná, to do doby připojení Zličína k Praze.
V dubnu 1992 byla jmenována knihovnicí Petra Kubíková. Knihovna byla přeorganizována, radou MČ Praha – Zličín byl schválen nový knihovní řád a knihovna pod názvem Zličínská knihovna začala od června 1992 pravidelně půjčovat knihy a systematicky doplňovat a obnovovat knihovní fond s cílem poskytovat občanům výpůjční a kulturně vzdělávací služby.
Od ledna 1997 knihovnu řídila Jiřina Rathová, které od roku 2002 pomáhala Alena Bartoňová. V tomto období byla pro knihovnu uvolněna další velká místnost. Zastupitelstvo městské části zřídilo v roce 2002 Zličínskou knihovnu jako organizační složku bez právní subjektivity.
Nový knihovní zákon postavil knihovnu od roku 2003 na nové významné místo v životě městské části. Společně s knihovnickými službami zajišťuje knihovna též služby informační, to znamená, že se stává informační institucí, jejímž nelehkým úkolem je schopnost obstát na své pozici za tvrdé konkurence nabídky ostatních moderních informačních zdrojů. Tato úloha však klade vyšší nároky na všechny její činnosti. Zličínská knihovna je od ledna 2003 zaregistrována u Ministerstva kultury ČR a tím je zapojena do systému registrovaných veřejných knihoven.
V srpnu 2004 byla jmenována knihovnicí Zličínské knihovny Marie Krátká; knihovna téměř okamžitě zareagovala na potřebu čtenářů - rozšířila hodiny pro veřejnost a nabídla čtenářům další knihovní služby. Od počátku roku 2005 nabízí knihovna možnost využití připojení na Internet. |
Připomínky a názory pro webmastera |
Datum poslední aktualizace : 6. 11. 2024 |